Facebook Group: 223818501789
05.jpg.jpg
  • 05.jpg.jpg
  • 11.jpg.jpg
  • 01.JPG.jpg
  • 08.jpg.jpg
  • 13.jpg.jpg
  • 09.JPG.jpg
  • 14.JPG.jpg
  • 04.JPG.jpg

KUDY PROJDE HLAVA, PROLEZE I TĚLO Tisk
Čtvrtek, 18 Březen 2010 23:34

Podzemní labyrint chodeb v mikulovské jeskyni na Turoldu je velkým soustem i pro jeskyňáře z Moravského krasu.

Lezení v jeskyni bolí. I přes chrániče kolen, rukavice a pevné oblečení se na těle podepíše každý kamínek. A v jeskyni na Turoldu v Mikulově jsou ostřejší než jinde. Do přístupné části jeskyně, která je dlouhá asi tři sta metrů, může nahlédnout každý turista. Do jejích útrob se však dostanou jen speleologové. I ti zkušenější si však v systému chodeb hluboko pod zemí sáhnou na dno svých sil. A zároveň se na vlastní kůži přesvědčí o tom, že kudy projde hlava, projde i celé tělo. Malou část jeskyňáři zpřístupnili veřejnosti. Mnohem delší systém chodeb, úzkých průlezů a propastí je obyčejnému návštěvníku utajen.

Klouzačka prověří nervy

Už na začátku labyrintu chodeb, síní a dómů čeká na nováčky nepříjemný test. „Tohle je klouzačka. Tady se vždycky můžu přesvědčit o tom, co v sobě má ten, kdo se mnou leze,“ ukazuje Radim Dvořák, který ten den provádí čtyřčlennou skupinu. Má pravdu. Udržet se nohama na kluzkém kameni, kde se dá chytit jen milimetrového výstupku, se ukazuje být neřešitelným problémem. Ale vzdát to hned na začátku by bylo zbabělé. Najednou se člověk vybičuje k pohybu, který dosud ani neznal. Zadkem se odrazí od stropu a píďalkovitým pohybem se souká vpřed, jen aby tu klouzavou překážku překonal.

A vzápětí přichází další. Podzemní badatelé jí říkají propojka. Drobnější ženy mají výhodu. Dvoumetrový chlap se tady snadno zasekne. Do uzounké škvíry se leze po nohou, pak je třeba obratně se přetočit a opustit ji hlavou napřed. Ruce a nohy visí ve vzduchu a tělo se nechce posunout tam ani zpět. Tady se ukazuje, že jeskyně je zřejmě místem s největší koncentrací neslušných slov. Naštěstí se slovník z podzemí nedostane na zemský povrch, a tak se tady trocha nadávek odpouští. Čeká nás další plazení uzounkou chodbou. Z loktů a kolenou se pomaličku začíná stávat jedna velká modřina. Škrábance a oděrky jsou jenom kosmetickou vadou. Ještě že hlavu chrání helma se svítilnou. Díky jejímu pravidelnému ťukání o strop a stěny je jasné, jak by lebka vypadala bez ní. To už se před námi otevírá prostor, který nám po úzkých chodbičkách připadá ohromný. „Dóm fantazie. Jedno z mála míst, kde jsou krápníky,“ ukazuje náš průvodce jeden z největších objevů posledních let. Krápníková výzdoba se na Turoldu vyskytuje vzácně. Ve spodních patrech se ale dá najít vzácná turoldská výzdoba, která připomíná svým tvarem mýdlovou pěnu.

Pivo jako ze sedmého schodku

„Dejte si pozor, ať se nedotýkáte stropu, někde jsou tady ještě brčka,“ upozorňuje David Čápek, který uzavírá naši výpravu. A tak musíme přitisknout břicha ještě víc k ostrému kamení. „Halucinace,“ pomyslíme si ve chvíli, kdy se před námi objeví cedulka: Občerstvení – 30 metrů. Radši si na ni sáhneme, abychom se přesvědčili, že je skutečná. Vtípek domácích, kteří si tak utahují ze svých návštěvníků.

To už se před námi otvírá příjemně velký prostor. Dá se tu dokonce posadit, aniž by člověk bouchal hlavou o strop. Na placatém kameni tu stojí několik plechovek s pivem. O jedno se podělíme a posloucháme jeskynní historky.

„Přesně na tomto místě se mi nedávno zasekl člověk. Najednou zbedl, polil jej studený pot a řekl, že dál nejde,“ vypravuje Radim. Podle něj přitom nebyl v jeskyni žádný nováček. „Ale u nás je to jiné. Je spousta lidí, kterým takto uzavřené prostory vadí. Raději se jich nejdřív ptám, jestli jim nedělá zle jízda ve výtahu. A když ne, mělo by to být v pořádku,“ vysvětluje.

Jeskyně na Turoldu bývá velkým soustem i pro zkušené speleology z Moravského krasu. „Tam je sice hodně vody, ale většinou vysoké chodby. Navíc žádné ostré kamení,“ ukazuje Radim Dvořák, kterého pokaždé pobaví, když kolegové z krasu chtějí do podzemí pod Turoldem v pláštěnkách a gumových rukavicích. V takovém vybavení by neuspěli. O tom se přesvědčujeme, když se na nás začne postupně trhat oblečení. Zkušení průvodci jsou vybaveni tuhým pracovním overalem. Nám se pomalu začíná drolit riflovina na kolenou.

A to máme před sebou nejhorší část cesty. Čeká nás několik metrů lezení dolů uzounkou svislou chodbou. „Hlavně nechej ruce nahoře, ať se máš čeho zachytit,“ varuje mě Jana Pazderková, která nám po celou dobu ukazuje cestu. Díky ní vím, kam přesně šlápnout, jak se kde otočit. „Když leze někdo před tebou, ušetří ti spoustu práce,“ potvrzuje Jana z vlastní zkušenosti.

Modřiny nejde spočítat

Konečně se dostáváme dolů a začínáme cítit, jak nás svaly zrazují. Člověku, kterému je vlastní spíš kancelářská židle, se po několika metrech v podzemí začnou třást ruce a po dalších přestane počítat modřiny.

Chvíli poleháváme na kameni v Obdélníkovém dómu a vydechujeme. Z oblečení nám stoupá pára. Už jen pár metrů pod námi je podzemní jezero. Na další sestup už však nezbývá síla, a tak se strmým komínem vracíme zase zpátky. Roztrhané oblečení se zachytává o každý ostřejší výstupek, a tak musíme bojovat nejen se zemskou přitažlivostí, ale i s pevností látky.

Čeká nás posledních třicet metrů chodbou, kterou speleologové nazývají fakírky. A sami jeskyňáři přiznávají, že to není od slova fakír. Už se sotva držíme na loktech. Nohy přestávají poslouchat a tak je bezmocně vlečeme za sebou jako hadrové panenky. A když spatříme na konci chodby zlatavé denní světlo, pomyslíme si jediné: Přežili jsme.

Když pak vylézáme ven, visí z nás cáry oblečení, v zubech chroupáme zrnka prachu a do kapesníku smrkáme bláto. Ještě několik dní budeme počítat modřiny a vyhýbat se smíchu a kýchání, při kterém žebra nesnesitelně bolí.

„Jak se někdo může dobrovolně takhle mrzačit?“ vyptáváme se na konci cesty. Ale zbytečně. Sami jsme pochopili. Objevili jsme něco, co téměř nikdo neviděl. Překonali jsme sami sebe. Strach, bolest, a trochu i paniku. Po pár týdnech v posilovně možná budeme schopni podívat se ještě hlouběji pod zem, kde čas utíká úplně jinak.

Autor: Ivana Solaříková
MF DNES: 3. Července 2007

Aktualizováno Čtvrtek, 23 Květen 2013 20:51
 

Přihlášení

Připojení členové

Žádný uživatel není přihlášen