Facebook Group: 223818501789
BANÁT, SVATÁ HELENA 2. 4. – 7. 4. 2010 Tisk
Novinky a události skupinové - Všeobecné
Pondělí, 12 Červenec 2010 19:08

Pátek večer, v Mikulově začíná velikonoční expedice do Rumunska na Banát do českých vesnic a hlavně jejich krasového okolí. Na to abychom se rozběhli do terénu chybí překonání 750 km cesty, ale i to patří k expedici. Kolem osmé večerní vyjíždíme… Sobota, rozbřesk nás zastihuje na úpatí pohoří Munti Locveii, rumunské silnice jsou po zimně děsné, v Oravici dáváme tradiční kafe a zbývá 50 km. Po sedmé hodině jsme v cíli cesty, na Heleně je o hodinu více a již to tu žije sobotním dopolednem. Jsme vtaženi do  Jantarové Hory, místní obchůdko – hospoda u školy, kde se občerstvujeme. Je to jistě důležitá informace kde budeme příští 4 dny doplňovat hladinu alkoholu. Mezi tím se počasí vyvíjí velmi slibně, oblačnost nočního deště se rozpouští a vychází slunce. Jdeme zabydlet tradičně domek u Šibalů, který se stává vždy na naše návštěvy jeskyňářskou základnou. Noc v autě s dobrým spánkem nejde dohromady a tak před a po obědě střídavě dospáváme.
Odpoledne Anděl burcuje bádání, jdeme zkontrolovat vývěr Jasanky, jak na tom vlastně jsme. Celá akce se totiž točí kolem právě tohoto vodního stavu, neboť vodní vstup, posléze polosifon jsou místa průstupná jen za nízkých stavů. Informace místních o neobvykle bohaté zimně na sníh sráží pomyslný kurz sázek na další explorace v Jasance hodně dolů. Opravdu, na místě zjišťujeme, že místo vstupu je zde tajuplné jezírko, plné pulců. Nápad trochu přerovnat zborcené kameny ve vstupu chvíli zabírá, hladina klesá dobře o 0,5 metru. No ale ono by to chtělo ještě nejméně další metr, blíží se večer, tak to necháme na zítřek. Jdeme za ostatníma poznávat duchovní rozměr velikonoc na táčky, vlastně do hospody.

Neděle. Tak jdeme na to když už jsme zde, i počasí nám přeje, je teplé slunečné počasí. Vrháme síly do údolí Vranovce, Anděl nevzdává průnik do vyvěračky Jasanka, rozebráním erozí způsobeným závalu. Takové to rozebírání závalu vyžaduje jisté zásahy, které mohou zásadně změnit romantické vzezření místa. Nevidím při jeskyňařině rozdíl mezi hromadou kamení a přeskládanou hromadou kamení. Nakonec když se to i domácímu líbí a na dotaz jestli jsme mu příliš nerozrýpali studánku na pití reaguje, že vodu stejně nepije. Později odpoledne začíná přece jenom hladina uvolňovat pod stropem malou skulinku, ale ani Andělovi pokusy  průniku v suchém obleku moc daleko nevedou. Takže tuto expedici v této jeskyni nic nepodnikneme. Druhá půlka týmu řeší jednu malou neznámou v údolí Vranovce a to sice je Pestera din Valea Ceuca a jeskyně Vranovec jedna a táž jeskyně? Po zmapování jeskyně se vstupem u vodopádu si toto potvrzujeme, takže ne jeskyně ve Vranovci jak místní zvou, ale Kavčí, přesněji jeskyně v Kavčím údolí. Po vyhodnocení výsledků mapování při použití tandemu DistoX – PDA tvarově nákres sedí s mapou v knize Pesteri din Romania z roku 1975, akorát údaj 130 metrů se od našich 100,7 metrů docela liší a to jsme ještě udělali jednu dlouhou záměru venku kolem vodopádu pro lepší vystižení situace. Třešinkou je v databázi Rešické spel. skupiny Exploratorii údaj z roku 1988 - 217,6 metrů! Po akci procházíme travertinové kaskády, tvořené přítokem z Jasanky a pod hranou paseky prolézáme malé travertinové jeskyňky s hustou krápníkovou výzdobou. Kulturní večer po perném dni se nám poněkud protahuje do ranních hodin…

Pondělí …takže nám ani tolik nevadí že se budíme do promáčeného dopoledne, tudíž je důvod proč nic moc neplánovat. Původně plánované explorování neznámých propastí se Štěpánem K. nějak nevychází, neboť bychom museli k němu dorazit do devíti hodin. Tak odpoledne jak přestane pršet razíme alespoň na povrchovku, někdo na Vildovu vyhlídku, nad soutěskou Dunaje, někdo do okolí jeskyně U Lomu.

Úterý, s počasím už to dobré máme vybráno, ale neházíme flintu do žita. Odjíždíme auty do údolí mezi Novou Moldovou a Padinou Matei, hledat vývěrovou jeskyni zvanou tak též Padina Matei. Stejně jak při předešlých pokusech, opět nenacházíme. Ale tentokrát o dost důkladněji poznáváme údolí, táhnoucí se od opuštěných dolů. První zajímavosti začínají už pod prvními serpentinami, při sledování říčky proti toku je tu po cca 300 metrech 15-ti metrový vodopád. Dále pak nad 1. serpentinami jsme u silnice narazili na úchvatnou travertinovou kaskádu.  Při sledování toku říčky, která po ní spadá, jsme po 500 metrech narazili na vyvěračku s balvanitým korytem, s pod skalnaté stěny. Velmi zajímavé místo, asi by stálo za pokus… Ani ústí průzkumné štóly ve stráni nedaleko kaskád hledaná jeskyně určitě nebude. Tedy jeskyni de la Padina Matei nenacházíme, bude asi blíže pod vesnicí. Silnice se tu v druhé části serpentin vzdaluje divokému žlebu, s potokem z vesnice. Že je nějaký tok z vesnice se tu pozná snadno, dle ohromného množství různobarevných pet-láhví, Rumuni na nich jednou odplují. Odpoledne pokračujeme dále do kopců, až na největší českou vesnici Gernic. Zde stojí za povšimnutí jeskyně Filipova díra, která slouží jako zdroj vody, no ale mají tu také hezkou hospodu. Co už zbývá, večer po návratu na Helenu se pomalu rozloučit a jít spát před dlouhou cestou zpět. Nebo taky udělat pořádnej závěrečnej fičák, stačí si vybrat, oboje zaráz dělat nejde.

Středa - balení, úklid, nakupování, loučení a v 11 hodin odjezd. Po devíti hodinách první osádka doráží do Mikulova, ale navigační pohár získává až ta druhá, za průjezd centrem Budapešti ve špičce.

Osazenstvo: Anděl, Bára, Culis, Čert, Eva, Farář, Jura, Kajman, Kedlábek, Lenka.

Aktualizováno Čtvrtek, 23 Květen 2013 20:47
 

Přihlášení